pondělí 12. května 2014

Today update :) DIY- Ombre nails tutorial

Dneska Vám přináším článek o dnešním updatu! Dnešní update bude o mém pokusu si udělat něco lepšího na nehtech, než jenom jednobarevné. Nehty mi docela dobře vyšli,ale to můžete posoudit sami z fotek,které potom přidám na konec článku. 

Co budete potřebovat:
  • bílý lak na podklad (já ho nepoužívala)
  • průhledný lak na topcoat
  • dva různobarevné laky nebo jiné odstíny od stejné barvy ( můžete použít i víc,ale já použila jenom dva)
  • ,,houbičku´´ na makeup ( já si žádně takové nekupovala, ale používala jsem normální houbičku na nádobí)


Jako inspiraci jsem použila toto video a potom přizpůsobila sobě :), ale věřím,že na youtube najdete hromadu videí s tímhle tématem.


A nyní finální výsledek :) (používala jsem u každého tři vrstvy ombre a dvě vrstvy bezbarvého laku)



Děkuji za přečtení článku a napište mi do komentáře, jestli jste taky zkoušely tenhle nápad :)
xoxo anet


sobota 10. května 2014

just another feel

Dnešní článek bude trochu z mého života a z toho jak myslím a co cítím, tenhle článek už jsem plánovala pár dní a konečně jsem se rozhodla a sedla si k tomu počítači a začala ho psát. Tento článek berte, jako můj osobní, takže prosím to neberte jak kdybych ze sebe něco dělala atd. Děkuji za pochopení :)
Tenhle obrázek přesně teď vystihuje jak se cítím. I když mám jednu, řekla bych docela dobrou kamarádku už to není takové jako to bylo před tím. Dříve jsme byli pořád spolu, smáli se, blbli, prostě jsme si rozuměli. Ale teď je všechno jinak, máme každá jiné zájmy, spíš ona a prostě už to není jako dřív. Schází mi společné výtlemi , naše momenty, prostě potřebuji někoho s kým bych si rozuměla a mohla se mu svěřit. Měli jsme spolu jet na tábor, ale ona to i přesto, že jsme měli už skoro vše domluvené odřekla.  Její prioritou je teď její kluk, chápu to, ale aby jsme se bavili jenom o něm, co se mu stalo, co dělá a bla,bla,bla to mě fakt už přestává bavit. Naše přátelství mělo být o NÁS, ne o jejím klukovi. Vše už není jako dřív, vůbec nic. Už ani nevím co psát, protože prostě už fakt to nezvládám. Tenhle článek možná ani nebudu vydávat, prostě asi bude jenom na to, abych se z toho vypsala a konečně už měla trochu lepší pocit, že nedělám nic špatně. Copak já za to můžu? Já nemůžu za to, že mě prostě už tohle nebaví. (říkejme jejímu klukovi třeba Martin, ne není to jeho pravé jméno, všechny jména bych chtěla nechat v anonymitě). Pořád jenom samé Martin udělal, Martin mi řekl, brzo asi bude ž i Martin mrkl, já už prostě nevím. Přijde mi to už docela směšné! Naše konverzace se obvykle skládá z toho co bude ve škole a to je tak asi všechno. Pár krát jsem byla venku s pár kamarády, ale prostě já si s nimi nerozumím. Mám jiné myšlení, názory, prostě si rozumím s víc dospělými než s nimi. I když chodím do osmé třídy a je mi čtrnáct nerozumím si s mojí věkovou kategorií, všichni se chovají tak dětinsky. Neříkám, že se nechovají dětinsky i nějaký více dospělí, ale prostě to tak teď vnímám a nemyslím si, že se to změní a v devítce to bude jiné. Zachvíli by měl přijet opravář počítačů, takže to musím rychle dopsat, abych to nemusela vydávat až za pár dní.

Asi po třech hodinách si konečně zase sedám k počítači a konečně dokončím tento článek vybavená Dobrou Vodou s příchutí lesních jahod a rozdělaným dárkem pro mamku ke dni matek.
 Tento článek jsem psala trochu s divným pocitem, ale ten mě pomalu začíná opouštět. Nevím proč jsem ho cítila, ale myslím si že jsem se potřebovala z toho vypsat. Deník si nevedu, ani jsem si ho nikdy nevedla, takže si myslím že je lepší když se vypíšu na blog. Určitě sem budu psát takovéhle  věci častěji. Ale dále k článku, jak už jsem výše psala prostě jsem si neměla co s nikým říct. Jako obvykle jsem si dala do uší sluchátka a zapla si muziku na mp3 co nejvíc to šlo, abych neslyšela okolo, i když při tomhle jsem všechny viděla, neslyšela jsem je a to bylo mnohem lepší. Já nejsem žádný introvert, ale prostě to jinak nešlo. Lidem moc nedůvěřuji, teda jsem se naučila jim nedůvěřovat po pár podobných pádech, co měli toho hodně společného a taky proto se nikomu nesvěřuji.
Teď mi hraje taky muzika v uších a je to více než dost uklidňující. By the way, právě poslouchám Sama Smitha.
Ale zpátky k té mé kamarádce, říkejme ji třeba Domi. (jméno není skutečné, tak se prosím na něj nevažte) S Domi už nejsme tak velké kamarádky jako na začátku a myslím, že se dostáváme do fáze, že už ani žádné nebudeme. Mrzí mě to, ale co se dá nadělat. I když doufám, že se to snad časem mezi námi nějak zase urovná, ne že by jsme měli nějaké konflikty nebo něco podobného. Prostě už tomu našemu přátelství nedávám moc velké šance. Už z jejích činů a názorů, i když mi napsala jak moc mě má ráda a že je ráda že jsem s ní, myslím si že už taky ví , že to takhle dál nepůjde. A závěrem takovéhle kapitolky by mělo asi být aspoň něco veselého a za to bych asi měla jenom považovat naše společné zážitky.
 Další pravdivý obrázek, který bolí. Snažím se všem vyhovět, ale nic nedostávám zpátky a prostě už jsem se na to vykašlala, tohle dělat a najednou mi všichni říkají, jaká jsem sobecká. Je sobeckost se přestat vtírat do života někoho, kdo mně má úplně někde? Já si myslím, že já sobecká nejsem. Sobeckost, to je asi to co mě vystihuje. Nikde ji na sobě zatím nevidím, ale zřejmě ostatní ano. Nevím, jestli je sobecké taky se někdy starat o sebe ne jenom o všechny ostatní. Kolik lidí by asi přišlo a prostě se se mnou normálně bavili, ne jako s někým koho můžou hned odkopnout. Chybí mi ty časy, kdy prostě jsem měla jistotu, že když se něco stane ostatní mě podrží,ale teď? Teď se vůbec bojím , aby tady někdo ještě takový byl.
Tyhle ty ,,dny´´ prožívám teď skoro pořád, ale proč? To nevím, cítím se sama, opuštěná. Jsem protivná, nechci se s nikým bavit, prostě jsem jak tělo bez duše. Jasně všechno jde lehce, když se nahodí úsměv. Všichni si myslí , že jste v pohodě a Vy jim to necháte sežrat. Zajímalo by mě, jak ještě dlouho budu tohle předstírat a kdy se konečně pořádně usměji z radosti. Jasně, smích jde taky krásně zahrát, sama to dobře moc vím,  ale taky jak ještě dlouho? Jak ještě dlouho tohle vše? Nevím, nevím jak se mám zachovat v této situaci, přivádí mě k šílenství. Jediné na co myslím je jak se z toho dostat. A to vážně nevím a hlavně vážně nevím, jestli to chci vědět. Bude vše v pořádku, když to udělám? Když všechno ,, hodím za hlavu´´? Moc otázek si budu ještě klást a já to dobře vím. Ale jaké odpovědi mám poskytnout těmto otázkám? To vážně nevím a ani to zatím vědět nechci.




Gratuluji všem, co se dostali až na konec a přečetli si moje žvásty.
Děkuji za přečtení a snad bude další článek veselejší..
Btw: Napište mi prosím do komentářů nějaké nápady na články, které by se Vám líbily.

xoxo anet

pátek 9. května 2014

my wishlist - anet

Zdravím :)
Ikdyž jsem se teďka vůbec nevěnovala blogu a skoro jsem na něj zapomněla , chtěla by jsem se mu znovu trochu věnovat a aspoň si to psát pro sebe.
Dneska bude článek o mém wishlistu, který se mi zaplnil zatím jenom devíti věcmi. Za týden jedu za sestřenkou do Prahy a doufám , že si z něho něco vyškrtnu už tenhle měsíc a do prázdnin ho snad budu mít splněný a začnu si zase psát nový :D. Na začátek chci upozornit , že jsi nejspíš budu vše platit sama, jelikož ale nedostávám kapesné tak to bude s novými hauly trochu blbé. Posnažím se , dyžtak něco vyžebrat od rodičů a zbytek si doplatím sama, ale ještě uvidím. A ještě jedno upozornění, poslední věc si nekupuji sama , ale táta mi to doplácí, takže prosím žádný haty, jak jsem nechutně bohatá a kdy na to beru atd. Děkuji za pochopení a pojďme se vrhnout na ten článek.
1.- Už dlouho scháním nějaké jednoduché černé šaty nad kolena. Miluji jednoduché outfity a tohle mi prostě chybí v šatníku. Snad každý by měl mít v šatníku černé mini a já je nemám  a proto jsem si je taky dala do wishlistu, abych si je konečně pořídila. Už začíná konečně být pořádně teplo a já se musím pořád pařit v riflích, ještě hůř v úzkých, jelikož jiné nenosím a proto jsem si řekla stop a pořádně si do diáře vyryla ,, black dress´´. Doufám, že nějaké seženu v Praze a za přijatelnou cenu, protože se mi za obyčejné černé čisté šaty nechce dávat 1000 korun. Kdyby jste věděli nějaké obchody, tak mi je prosím hoďte do komentářů, děkuji :).
2.- Riflové šortky, proč? Minulý rok jsem si kupovala v Gatu riflové šortky a tenhle rok jsem je konečně vytáhla ze dna skříně  a chtěla jsem si je zkusit a světe div se, oni mi už nejsou :(. Proto by jsem chtěla zatím sehnat nějaké obyčejné šortky, které by mi tohle léto vydrželi a příští rok už si chci zase na sebe obléknout ty moje oblíbené.
3.- Černá kabelka, nezbytný doplněk, který mi prostě chybí. Mám jenom jednu větší kabelku a tu dokonce po mamce. Je hnědá a je to moje fav, ale chci si pořídit nějakou velkou černou, abych nemusela pořád tahat jenom tuhle. Důležitým prvkem na černé kabelce je určitě pro mě menší kapsička uvnitř na mobil, jelikož jako obvykle mobil lovím z kabelky aspoň pět minut. Dále by taky měla něco vydržet, abych si nemusela hned za pár měsíců kupovat novou. Na černé obyčejné kabelce se toho moc zkazit nedá, takže doufám, že najdu tu svoji a brzo přibude do new in, který chystám, až se vrátím z Prahy
4.- Po černé skater skirt už prahnu dlouho a doufám, že nějakou konečně ulovím na mém tripu do Prahy. Myslím si, že každý by měl mít v šatníku aspoň jednu černou sukni ke kolenům nebo do půlky stehen, jelikož mám docela hezké nohy (neberte to jako samochválu, hodně lidí mi to říká a je to asi jenom jediné plus na mojí postavě) chtěla bych si určitě tuhle sukni pořídit do svého šatníku.
5.- Laky z kolekce Rity Ory jsem objevila ani né před měsícem a hned jsem se zamilovala do nazelenalého přímo dokonalého odstínu, o kterém jsem věděla, že bude můj. Dále jsem si vybrala ještě bílou barvu, jelikož nemám ani jeden jak čistě bílý a je to takový ten základ, hlavně když jste já, protože já strávím docela dost hodně času jenom lakováním nehtů, které se mi stejně hned další den ošoupou.
6.- Shodit dvacet kilo. Pro někoho se to zdá moc , ale já chci dosáhnout konečně už po dlouhé sobě normální váhy, jelikož s mými približně 85 kily už to není zrovna nejlepší. Díky bohu, že jsem vysoká tak jak jsem, protože jestli bych byla biď jen o kousek menší vypadala bych jak sud. Shodit chci zdravím stylem, ne žádnými hladovkami atd. Zatím jdu na to pomalu a upravuji si jídelníček, kde hlavně teď bude můj největší podíl jídla tvořit zelenina a ovoce plus hodně ovesných vloček. I když ovesné vločky zrovna nejsou prom moc lidí lahůdka já je mám docela ráda, tedy spíš jsem se je musela naučit mít ráda, ale to je zase by the way.
7.- Moje snapback z New Yorkeru už je docela v dost špatném stavu a proto jsem se rozhodla, že jí už vyhodím a pořídím si novou. Nejdřív by jsem se chtěla podívat opět v New Yorkeru, nebo poté i v Gate, protože tam se mi nejvíc líbili. Nechci si zrovna objednávat z internetu nějakou za tisíc korun, kterou stejně budu nosit málokdy a proto berte tento obrázek jenom jako příklad jaký styl bych si chtěla koupit.
8.- A jako poslední je v mém wishlistu skoro obyčejná věc a to jsou pilotky. Doma mám troje  sluneční brýle, z kterých nosím pouze jedny.Zbylé dvoje buď někomu daruji nebo je prodám,ale přemýšlím, že si nechám ty s čirými skly. Btw. Na pilotkách se opravdu nedá nic zkazit a já bych si chtěla pořídit ty, které mají zlaté lemování, jelikož poslední doubou ujíždím na zlatých věcech, i když preferuji stříbro. Doufám, že nějaké levné seženu u nás ve Frýdlantě, nejspíš u Vietnamců nebo si budu muset zajet do Liberce, protože se mi je nechce kupovat v Praze.

Doufám, že se Vám tenhle článek líbil a teď se budu snažit více chodit na blog a více psát, přidávat outfity,tagy atd. Prostě, jako kdybych nikdy z něho neodešla. Klidně mi napište dolů do komentáře, jaký je Váš wishlist, jestli chcete přibližně stejné věci jako já a Vaše názory na tento článek.
Děkuji, že jste si ho přečetly. :)


xoxo anet